Výrobek:

Jakákoliv movitá věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k nabídce spotřebiteli nebo lze rozumně předvídat, že bude užívána spotřebiteli, včetně věci poskytnuté v rámci služby, a to i v případě, že nebyla určena k nabídce spotřebiteli, pokud je tato věc dodávána v rámci podnikatelské činnosti úplatně nebo bezúplatně, a to jako věc nová nebo použitá či upravená.

Zákon č. 102 se nevztahuje na použité výrobky prodávané jako starožitnosti, nebo na výrobky, které musí být před použitím opraveny nebo upraveny, a prodávající to kupujícímu prokazatelně sdělil.

Výrobce:

1. osoba usazená v České republice nebo v jiném členském státě Evropské unie, která vyrobila konečný výrobek, jakož i každá další osoba, která vystupuje jako výrobce tím, že uvede na výrobku svou obchodní firmu, ochrannou známku nebo jiný rozlišovací znak, anebo osoba, která výrobek upraví,
2. zplnomocněný zástupce výrobce jako osoba, kterou výrobce písemně pověřil
3. k jednání za něj, pokud výrobce není v České republice nebo v jiném členském státě Evropské unie usazen,
4. dovozce, jestliže v České republice nebo v jiném členském státě Evropské unie žádný zplnomocněný zástupce výrobce není usazen, nebo
5. další osoby v dodavatelském řetězci, jejichž činnost má prokazatelný vliv na vlastnosti výrobku.

Distributor:

Každá osoba, která v dodavatelském řetězci provádí následnou obchodní činnost po uvedení výrobku na trh, jakož i každá další osoba v dodavatelském řetězci, za předpokladu, že jejich činnost nemá vliv na vlastnosti týkající se bezpečnosti výrobku.

1. Bezpečným výrobkem je výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje po dobu stanovenou výrobcem nebo po dobu obvyklé použitelnosti nebezpečí, nebo jehož užití představuje pro spotřebitele vzhledem
2. k bezpečnosti a ochraně zdraví pouze minimální nebezpečí při užívání výrobku, přičemž se sledují z hlediska rizika pro bezpečnost a ochranu zdraví spotřebitele zejména tato kritéria:
3. vlastnosti výrobku, jeho životnost, složení, způsob balení, poskytnutí návodu na jeho montáž a uvedení do provozu, dostupnost, obsah a srozumitelnost návodu, způsob užívání včetně vymezení prostředí užití, způsob označení, způsob provedení a označení výstrah, návod na údržbu a likvidaci, srozumitelnost a rozsah dalších údajů a informací poskytovaných výrobcem; údaje a informace musí být vždy uvedeny v českém jazyce,
4. vliv na další výrobek, za předpokladu jeho užívání s dalším výrobkem,
5. způsob předvádění výrobku,
6. rizika pro spotřebitele, kteří mohou být ohroženi při užití výrobku, zejména děti a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.
7. Za bezpečný výrobek se považuje výrobek splňující požadavky zvláštního právního předpisu, který přejímá právo Evropských společenství a kterým se stanoví požadavky na bezpečnost výrobku nebo na omezení rizik, která jsou s výrobkem při jeho užívání spojena. Jestliže však takovýto právní předpis stanoví pouze některá hlediska bezpečnosti, ostatní hlediska se posuzují podle zákona č. 102.

Poznámka: Výčet těchto relevantních zvláštních právních předpisů je definován v odkazu 5) tohoto zákona.

1. V případě, že neexistuje zvláštní právní předpis, který by přejímal právo Evropských společenství a který by stanovil požadavky na bezpečnost výrobku nebo na omezení rizik, která jsou s výrobkem při jeho užívání spojena a tyto požadavky nejsou upraveny právem Evropských společenství, za bezpečný se považuje výrobek, který je ve shodě s právním předpisem členského státu Evropské unie, na jehož území je uveden na trh, pokud tento předpis zaručuje minimálně ochranu rovnocennou s požadavky podle odstavce 1).
2. Pokud se bezpečnost výrobku nestanoví podle odstavce 2) nebo 3), posuzuje se podle české technické normy, která přejímá příslušnou evropskou normu, na niž zveřejnila Komise Evropských společenství (dále jen „Komise“) odkaz v Úředním věstníku Evropských společenství podle práva Evropských společenství a tento odkaz byl zveřejněn ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.
3. V případě, že se bezpečnost výrobku nestanoví podle odstavců 2) až 4), posuzuje se bezpečnost výrobku podle:
   • české technické normy, která přejímá jinou příslušnou evropskou normu než uvedenou v odstavci 4),
   • národní technické normy členského státu Evropské unie, ve kterém je výrobek uveden na trh,
   • doporučení Komise stanovující pokyny pro posuzování bezpečnosti výrobku,
   • pravidel správné praxe bezpečnosti výrobku uplatňovaných v příslušném oboru,
   • stavu vědy a techniky,
   • rozumného očekávání spotřebitele týkajícího se bezpečnosti.
4. Možnost dosažení vyšší úrovně bezpečnosti nebo dostupnosti jiných výrobků představujících nižší stupeň rizika není důvodem k tomu, aby byl výrobek považován za nebezpečný.
5. Nebezpečným výrobkem je každý výrobek, který nevyhovuje požadavkům na bezpečný výrobek podle zákona č. 102.

1. výrobce je povinen uvádět na trh pouze bezpečné výrobky,
2. distributor nesmí distribuovat takové výrobky uvedené na trh, o nichž na základě svých informací a odborných znalostí ví nebo může předpokládat, že požadavkům na bezpečnost výrobků neodpovídají,
3. výrobce je povinen v případě, kdy je to potřebné k zamezení existujících rizik, odebírat vzorky výrobků uváděných na trh a provádět zkoušky jejich bezpečnosti,
4. výrobce je povinen učinit opatření, která mu umožní být informován o bezpečnosti jím vyráběného výrobku i po jeho dodání na trh a do oběhu. Jestliže výrobce nebo distributor zjistí, že výrobek je nebezpečný, jsou povinni upozornit na tuto skutečnost spotřebitele a stáhnout nebezpečný výrobek z trhu a z oběhu, přičemž za stažení se považuje opatření, jehož cílem je zabránit distribuci, nabízení nebo vystavování nebezpečného výrobku,
5. výrobce nebo distributor jsou dále povinni umožnit osobě, která vlastní nebo drží nebezpečný výrobek, aby jej mohla vrátit zpět výrobci nebo distributorovi na jejich náklady. Pokud výrobce nebo distributor tyto povinnosti nesplní, je orgán dozoru oprávněn, je-li ohrožen život, zdraví nebo majetek, vedle uložení pokuty nařídit též zničení výrobku na náklad toho, kdo povinnost stažení výrobku z trhu a z oběhu nesplnil,
6. jestliže výrobce nebo distributor uvedl na trh nebo do oběhu nebezpečný výrobek, je povinen tuto skutečnost oznámit příslušnému orgánu dozoru (§ 7 odst. (1) zákona č. 102) ihned po té, jakmile tuto skutečnost zjistil. Výrobce i distributor jsou povinni spolupracovat s příslušnými orgány dozoru na opatřeních směřujících k odstranění nebo omezení rizika plynoucího z nebezpečného výrobku,
7. v případě vážného rizika, za které se považuje takové riziko, jehož účinky jsou bezprostřední, nebo riziko, jehož účinky nejsou sice bezprostřední, ale vážným způsobem mohou ohrozit bezpečnost spotřebitele, a vyžadují proto rychlý zásah, musí oznámení podle předchozí odrážky obsahovat alespoň:
   • údaje umožňující přesnou identifikaci daného výrobku nebo série výrobků,
   • úplný popis rizika, které dané výrobky představují,
   • veškeré dostupné informace důležité pro dohledání výrobku,
   • popis opatření přijatých k zabránění rizikům pro spotřebitele.
8. distributor se musí účastnit činností souvisejících se zajištěním bezpečnosti výrobků uváděných na trh, zejména předáváním informací o rizicích spojených s výrobkem. Udržuje a poskytuje písemné informace nezbytné pro dohledání původu výrobku a   spolupracuje při akcích prováděných výrobci, orgány dozoru a orgány, které konají opatření podle § 6 zákona č. 102. V rámci svých činností musí přijmout opatření, která jim umožní účinně spolupracovat.

1. působnosti orgánů dozoru a jejich oprávnění provádět kontroly vlastností výrobků jsou definovány v § 7, odst. (1) až odst. (5) zákona č. 102,
2. orgán dozoru může uložit pokutu až do výše 50 000 000 Kč tomu, kdo uvede na trh výrobek, který je nebezpečný nebo nesplní konkrétní povinnosti uvedené v § 4, odst. (1), (3) a (4) a v § 5, odst. (4) až (10) zákona č. 102.