Odpověď č. 1 – Posuzování a prohlašování shody výrobků jsou dva samostatné procesy, které spolu však neoddělitelně souvisí. Při posouzení shody výrobku „kontroluje“ výrobce, zda jeho výrobek splňuje veškeré legislativní a normativní požadavky, které jsou kladeny především na bezpečnost výrobku při jeho provozování, používání nebo při jeho zabudování do jiného výrobku. Pokud výrobce shledá, že je jeho výrobek ve shodě se všemi základními technickými požadavky, že nepředstavuje žádné riziko pro osoby, pro zvířata, pro životní prostředí, pro ostatní infrastrukturu, ani pro zájmy dalších zainteresovaných stran, může přistoupit k prohlášení shody výrobku, v jehož rámci vydá příslušný typ prohlášení a označí svůj výrobek značkou shody CE. Potom již nezbývá než bez jakýchkoliv legislativních omezení prodávat, a to v celém prostoru EU resp. EHS. 

Posouzení a prohlášení shody může/ musí:

• Může provést sám výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce. Více informací ZDE…
• Výrobce může využít služeb certifikačního orgánu pro výrobky. Více informací ZDE…
• Posouzení a prohlášení shody výrobce nemůže provést sám a musí povinně využít tzv. notifikovanou osobu/ oznámený subjekt. Více informací ZDE…

Odpověď č. 2 – Záleží na tom, z jaké strany se na otázku podíváme. Existuje řada pohledů, přičemž všechny jsou jako odpověď relevantní, tak si uveďme alespoň tři základní. Například z pohledu legislativního – protože to je povinnost vyplývající ze zákona. Z pohledu bezpečnostního – protože má výrobce povinnost uvádět na trh pouze výrobky bezpečné a jejich bezpečnost je povinen prokázat. Z pohledu obchodního – protože jen stanovený výrobek,  u něhož byla posouzena a prohlášena shoda může být uveden a dodáván, případně používán na jednotném trhu EU/EHS a žádný z členských států na svém vnitřním trhu nemůže prodeji bránit (princip volného pohybu zboží).

Odpověď č. 3 – S drobnou nadsázkou lze konstatovat, že málo. To málo má však své „ale“. Bude se jednat o zcela zanedbatelnou částku v případě, že výrobce již před posouzením a prohlášením shody výrobku provedl vše, co mu legislativa ukládá – navrhl výrobek na základě relevantních vstupních údajů o vlivu prostředí, ve kterém bude výrobek provozován, provedl posouzení rizik, které by výrobek mohl představovat, zohlednil zjištěná rizika do konstrukčního řešení ve formě bezpečnostních a ochranných opatření tak, aby je vyloučil nebo snížil na akceptovatelnou úroveň, vypracoval řádnou výrobně technickou dokumentaci a vydal zákaznickou dokumentaci alespoň ve formě návodu k používání nebo jiného obdobného dokumentu, splňujícího požadavky příslušných legislativních předpisů. Z obecného pohledu by tato oblast „nutných papírů“ měla představovat cca 6 až 12% výrobní ceny příslušného výrobku – to však není cena za posouzení a prohlášení shody, to je cena „něčeho“, co má mít výrobce provedeno dříve, než k procesům posouzení a prohlášení shody přistoupí. Pokud tomu tak je, bude cena opravdu malá a bude se pohybovat podle složitosti výrobku, podle jeho typového nebo kusového provedení, podle velikosti série v níž je vyráběn a podle dalších významných parametrů v řádu jednotek stokorun, maximálně v řádu jednotek (nikoli desítek) tisíc korun. Zde je však to úvodní „ale“ – v drtivé většině případů není k výrobku dostupná technická dokumentace v rozsahu určeném platnou legislativou a musí se dodělávat. To samozřejmě celý proces prodražuje a časově natahuje. Univerzální odpověď zde neexistuje, je potřeba se sejít nad konkrétním výrobkem a s jeho výrobcem konkrétní cenu i časový rámec transparentně stanovit.